Recenze

10. 06. 2007 | † 28. 06. 2013 | kód autora: K7E
FlatOut 2 - exkluzivní recenze
Autor: Marek Beniač
Publikováno: 29.června 2006
První česká recenze této hryVerze: finální PC hra+čeština
Doba recenzování: 10 dnů


První FlatOut byl úžasný především tím, že si na nic nehrál. Byly to nesmírně zábavné a velice chytlavé závody, okořeněné nadmíru povedeným fyzikálním modelem, který se předváděl hlavně při haváriích a neustálé destrukci okolí. Nebýt poněkud jednodušší kariéry a odfláknutého multiplayeru, sklidil by v předloňské recenzi ještě větší ovace. Finský Bugbear se naštěstí z chyb poučil a nenechal se znovu dotlačit vydavatelem k předčasnému vydání pokračování. Hned na úvod však musím předeslat, že žádné velké změny v jeho hratelnosti se nekonají. Bohudík! Tvůrci se nepouštěli do zbytečných experimentů a spíše se soustředili na vypilování drobných nedostatků a na napravení nedodělků, díky čemuž nám ve dvojce předkládají ještě lepší titul než minule. Vítejte u exkluzivní recenze, která rozpitvává FlatOut 2 do posledního detailu!

Nová stará auta
Vozový park prošel totální obměnou, propustku z jedničky nedostal ani jeden vůz. Smutnit ale není třeba, neboť návrháři připravili další soubor nových "starých aut" a opět velmi povedený. Celá hra jako by se posunula blíže současnosti a pokud šlo minule mluvit o "muscle cars of the 60's and 70's", tentokrát bych to viděl takřka na léta osmdesátá. Licence na cokoliv znovu absentuje, přesto mnohé z vozů jsou až nápadně podobné existujícím modelům. Pod patřičně drsnými jmény (Shaker, Bullet, Speedevil) fandové dozajista s úspěchem identifikují tu Renault 5, tu Ford Mustang či Chevrolet... mno dokázal bych z toho vytvořit tipovací společenskou hru na deštivé odpoledne ;)

Přemýšliví čtenáři při prohlížení naší obrazové galerie možná znejistěli – co dělají ve FlatOutu ta relativně nová auta, mnohdy jak vystřižená z Need for Speed? Kam se poděly ty rezavé káry z jedničky? Inu tohle je jedna z inovací, vozový park je totiž rozdělen na několik tří...

.... Ta první, zvaná Derby, shromažďuje právě klasiku – otřískané a korodující vraky. Ačkoliv svým vzezřením přísluší spíše do sběrných surovin, jsou zcela pojízdné a pod kapotou jim burácí hodně silné a výkonné motory. Chybí jim jenom pěkný lak, světla a často mají vysypaná skla. Jejich připravenost na drsné závody je ovšem zjevná, majitelé si konečně navařili dovnitř bezpečnostní rámy, stejně jako hrazdy z trubek na přední nárazníky.


TIP: kliknutím na velkou verzi screenshotu se dostanete na následující obrázek

Druhá (sportovní) třída je úplně jinde. Už žádná rez a žádné asociace s filmovou sérií Mad Max. Naopak, patří sem typická závodní auta, vyvedená v pestrých barvách, plná sponzorských log a se startovním číslem na dveřích. Pravdou však je, že tahle paráda jim dlouho nevydrží. Kdo zná FlatOut, dobře ví, že po pár zatáčkách se začnou podobat svým derby souputníkům. Ve třídě třetí a poslední se soustřeďují auta cestovní. Představte si pod tím sériové modely z autosalonů, mohutná sání na přední kapotě a chromované výfuky ale prozrazují sportovního ducha a motory s velkým objemem. Ano, i tihle krasavci si svou pečlivě udržovanou karoserii zachovají maximálně do chvíle startu, protože i když se vozový park proměnil, podstata FlatOut závodů – destrukce – tu zůstala. Každé z aut, ať už vypadá sebelépe, se proto po závodě může směle hlásit do starého železa.

Jezdíme po USA
Závodní tratě potkal podobný osud jako auta. Zamávejte oblíbeným scenériím z prvního FlatOutu, dvojka nabízí šest zcela nových lokací. Podle oficiálních zpráv jsou všechny okruhy situovány do USA, ale ne že by na tom záleželo. Důležité je, že tratě si zachovaly svou různorodost i umístění v bláznivých prostředích. Opuštěný rallyecrossový okruh z jedničky skvěle nahrazuje hustý borovicový les, s pilou (rozumněj s dřevařským závodem) opodál. Všudypřítomná dřevěná kulatina je naskládaná na každém rohu a riskantní to je i v místní rokli, kde tu ta tam padá kamení.

Lokace plná lánů polí pro změnu evokuje dřívější venkovskou krajinku, tentokrát se ovšem jezdí kolem rančů a farem – holt Amerika. Zemědělské stroje jsou nicméně zaparkovány na dost nešikovných místech, tady už vážně končí veškerá legrace! Trojici "to je jako v jedničce" lokací završuje klasické závodiště. Kvalitní asfalt, tribuny všude okolo, zdánlivě široká silnice... Vypadá to hezky, bohužel závody jsou jako naschvál pořádány v době, kdy tu probíhá generální přestavba! Mezi překážejícími stavebními stroji a jeřáby ještě lze s trochou štěstí prokličkovat, avšak četné výkopy a dokonce celé kusy chybějícího asfaltu? Za tohle už by se měl někdo zodpovídat! ;)

FlatOut 2 zavede startovní pole nově také do velkoměsta. Mrakodrapy, mosty, křižovatky... je to změna oproti malému městečku z posledně. Ani zdejší pořadatelé se ale moc nevytáhli. Navrhnout tratě skrz staveniště výškové budovy, neřku-li přes obchodní čtvrť a nákupní galerii? Sakra, koho tohle napadlo?


Další okruhy jsou umístěny do betonových vodních kanálu, sloužících při povodních. Konečně rozumné a vcelku bezpečné řešení, závodníci tu nikoho neobtěžují. Škoda jen naplavených aut, trubek a dalšího haraburdí. Nezdá se to, ale střet by nemusel dopadnout dobře. Část jedné z tratí naneštěstí prochází také skrz obydlenou periferii a body za bezpečnost strhávám též za basketbalová hřiště. Ještě, že jsou prázdná. Poslední lokací je poušť. Přilehlý starý důl nijak zvlášť nepřekáží, opuštěné hornické městečko vypadá rovněž neškodně. Pasáž vedoucí přes zapomenuté vojenské letiště si ovšem říká o malér, kusy letadel (neřku-li celá křídla s motory) mnohdy přesahují až na cestu.

Nebezpečí číhá na každém metru
Předchozí pasáže se samozřejmě nesou v ironickém duchu. Pokud vás první FlatOut zasáhl, přesně víte, která bije. Pro čtenáře, kteří z nepochopitelných důvodů jedničku minuli, krátce vysvětlím. FlatOut není o obyčejném závodění, FlatOut je destrukční derby. Situace, jenž tu pravidelně nastávají, jsem barvitě popisoval již kdysi. Nicméně mám-li to shrnout – všechny okruhy jsou postaveny tak, aby byly co možná NEJNEBEZPEČNĚJŠ...


.... Při ztrátě kontroly nad vozidlem tedy hráč končí v kotrmelcích mimo trať, kde se následně ještě rozbije o uskladněné ocelové traverzy, proletí pyramidou z barelů, zlikviduje hezký dřevěný plot či méně vzhledné pletivo.


Ani jízda po vytyčené dráze ale nezaručuje bezpečí, všude se válí spousta překážek a osudová jsou mnohdy také chaoticky parkující vozidla a stavební stroje. I sebešikovnější řidič udělá časem nějakou chybu a následně pozná, jak vypadá totální destrukce. Všechny objekty lze totiž zničit, rozbořit a zporážet. Vše reaguje podle zákonů fyziky a trosky navíc nikam nemizí, naopak dál fungují jako ošemetná a nečekaná překážka. Vězte že zatoulaný barel, ležící nečekaně uprostřed cesty za zatáčkou, dokáže nemile překvapit. A to jsem ještě nezmínil protivníky. Soupeři pochopitelně nemají zájem na vašem bodovém zisku a proto škodí kudy jezdí. Vystrčení ze silnice mezi stromy, prudký náraz do boku stojícího vozu, nevinné postrčení do zadního blatníku co způsobí smyk – takové kratochvíle jsou zde na denním pořádku.

Jedná zásadní změna by tu ovšem byla
Design všech tratí (v každé ze 6 lokací je postaveno 3-6 okruhů) se mi zdál jednodušší a viditelně ubylo řekněme techničtějších pasáží. Ostré zatáčky, úzké průjezdy... ne že by vyloženě chyběly, ale je jich méně než v jedničce. Citelně naopak přibylo dlouhých rovinek, na kterých dokáže vůz vyvinout maximální rychlost a zároveň vyprázdnit zásobník nitra. Bylo to patrné už z obrázků nebo mapek okruhů a plná hra to jen potvrdila. FlatOut nám pořádně zrychlil, možná i díky modernějším autům.


Většina tratí je navíc vystavěna tak, aby je auta opouštěla co nejméně. Tam, kde byl dřív nízký plot, absolutně srozuměný s tím, že ho řidič prorazí a bude pokračovat podle libosti, jsou nyní ocelová svodidla. Okruhy jsou zkrátka povětšinou obehnány jen těžko překonatelnou bariérou a výlety po okolí jsou spíše výjimečné. Některé scenérie jsou na tom lépe (les, pole, poušť), jiné - jako třeba město a kanály - nepustí auta skoro nikam. Je to ale pochopitelné, jsou-li po obou stranách domy, není jiná možnost. A z betonového koryta kanálu taktéž není úniku. Abych pravdu řekl, hodně jsem se obával, co to udělá s hratelností. Závodních her s "bobovou dráhou" místo tratě je spousta, ale FlatOut s nevídanou volností co se pohybu týče patřil k menšině...

Volné ježdění krajinou sice vypadalo pěkně, ale předchůdce ho nijak nevyužíval. Kdo opustil trať, měl jediný zájem – rychle se na ní zase vrátit. Projíždění příkopů a nejbližšího okolí mělo smysl jen kvůli reklamním panelům a podobným objektům, jejichž likvidací se získávalo nitro. Designéři proto tratě více "svázali" s tím, že předměty určené ke zničení posunuli trochu do centra závodění. Nově se také jezdí v interiérech, mohu-li tak označit různé stodoly, hangáry a haly. Tyto objekty pochopitelně nejsou prázdné, ale převážně naplněné harampádím, jenž bylo dříve rozeseto po okolí. Ano, sbírání nitra je tak o něco snazší. A díky skutečnosti, že auta jsou nyní na trati mnohem častěji než v příkopě, se zvýšila četnost vzájemných kolizí a havárií.

Totální masakr
Přiznávám, měl jsem obavy. Moc jsem nevěřil. Dokonce jsem začal závodit na tratích vybudovaných "po staru" a těm novým, ohrazeným, se do poslední chvíle vyhýbal. Jenže už po pár závodech se ukázalo, že bát se absolutně není čeho! Letů mimo si člověk užije tak jako tak a když už se jede v nějakém tom korytě bez možnosti uhnout, za jeden závod zažijete pomalu tolik bouraček, jako v prvním FlatOutu za celé odpoledne. Kdokoliv udělá chybu a zůstane na chvíli stát napříč silnicí, je záhy nemilosrdně sestřelen. Startovní pole se totiž drží většinou pohromadě a na úzkých silnicích není místo se vyhnout. No jo, ale máme tu ta svodidla a okolní domy? Co to provede s odhozeným autem? Inu vrátí ho to zpět, do víru dění. Přímo mezi potrefené kamarády, na jejichž pochroumaná a kouřící auta se už řítí další soupeř. Zkrátka a dobře, FlatOut 2 se nám tak trochu potkává s konzolovým Burnoutem, což vůbec není na škodu, tím spíš že podobný titul na PC chybí.

Mazec, jaký nastává při hromadných haváriích, se jen těžko popisuje, to se prostě musí vidět. Díky četným rovinkám a vysoké rychlosti jenž vozy hravě vyvinou je to vskutku nevídaná podívaná a to má BugBear v rukávu ještě další trumf – vypečená místa a zákoutí. Spousta okruhů disponuje například nájezdovou rampou. Někdy uměle vytvořenou (deska opřená o hromadu krabic, sklopená plošina...) jindy rádoby reálnou, jako výjezd z kanálu, z podzemních garáží atd. Hodně se proto létá vzduchem a při troše štěstí není problém vyjet až na střechu menších budov. O tom, že následná přistání nejsou ideální a končí v kotrmelcích, asi netřeba mluvit.



Explozivní podívanou zajišťují zase benzínové pumpy - průjezd přes stojany ve vysoké rychlosti je zárukou výbuchu. Naproti tomu malá kavárna na náměstí působí poklidně, až do chvíle příjezdu několika splašených aut. Poletující stoly a (prázdné) židle skončí i o několik ulic dál. Opravdovým majstrštykem jsou ale obchody. Město jich je plné a nákupní galerie taktéž. Ke vší smůle jsou umístěny tak nešikovně, že závodníci nemají jinou možnost než projet výlohou, rozházet veškeré zboží a druhou stranou zase vyjet ven. Pardon, ta demolice opravdu nebyla záměrná ;)

Propracovanější kariéra
Jednou z mušek prvního dílu byl systém závodů v kariéře. V podstatě šlo jen o soubor 36 klání, bez zvláštní návaznosti a s nepříliš dlouhou herní dobou. I tohle řeší pokračování naprosto bravurně. Každá z tříd (Derby, sportovní a cestovní) disponuje vlastní sérií šampionátů, poskládaných a rozdělených na jednotlivé poháry. A tentokrát to dává hlavu a patu, to když se jezdí Wreck Challenge, Street Cup, Desert Cup... hned víte, kdo se účastní a kde zhruba se závod bude odehrávat. Pro postup dále je už tradičně nutno dojíždět na stupních vítězů, tím spíš že vše se hodnotí finančně. S úspěchy přichází logicky také pozvánky do vyšších tříd a dle zvyklostí se odemykají do té doby nedostupné vozy.


Mám-li kariéru vyjádřit v číslech, je skoro třikrát obsáhlejší, než její kolegyně z prvního FlatOutu. Všechny třídy mají od 8 do 10 pohárů, každý pohár čítá 3-6 závodů... Suma sumárum, na hráče čeká víc jak stovka závodů. Pokud tedy počítám jen ty klasické, okruhové. Po úspěšném absolvování každého poháru se otevře ještě speciální klání, které je na něj vázáno. Ano, jsou to záležitosti známé už z jedničky – kaskadérská aréna s rádoby sporty, unikátní kolbiště pro demoliční derby a konečně jednoduché závodní okruhy, šité na míru soubojům a haváriím. Kromě zábavy slouží hlavně k zisku financí, ale více o nich až za chvilku. Závěrečnou tečkou kariéry je pak Velké Finále. O co jde? Jen ti nejlepší z nejlepších postoupí do bojů o definitivně poslední čtyři poháry. Mistrovských 21 závodů, vysoké peněžní odměny – kdo doufá, že to bude snadné, hodně se plete.

Nákup aut, upgrady a opravy
Pakliže byla řeč o financích, hodí se zmínit systém nákupů a věci s ním související. Auta (pokud nemluvíme o vracích třídy Derby) se pořizují v autosalonu a s patřičným komfortem. Prodejce nic neskrývá a podle atributů lze snadno porovnávat maximální rychlost, akceleraci, ovladatelnost, stejně jako tuhost a odolnost karoserie (v téhle hře dost důležitý aspekt) nebo třeba hmotnost. Kdo váhá a nemůže se rozhodnout, jistě využije zkušební jízdu na testovací dráze.



V recenzi prvního dílu jsem uvažoval nad tím, že by nebylo od věci mít k dispozici více vozů a průběžně je měnit – podle typu závodu, povrchu tratě a podobně. Světe div se, ta možnost ve dvojce opravdu je! Pořídil jsem si tudíž jedno rychlé auto na asfaltové okruhy a závody ve městě. Při dovádění v terénu jsem přesedal do pick-upu se solidním podvozkem a pohonem 4x4, a došla-li řada na demoliční derby, vytáhnul jsem z garáže takový menší tank (v podstatě mini-truck), na němž nejvíce peněz spolykaly hlavně upgrady motoru a díly k vyztužení karoserie.

Tuning a upgrady jinak probíhají podle aktuálního trendu – to jest žádné nákupy extra dílů, ale spíše balíčky, sady a kity. Převodovka, spojka, turbo, tlumiče, brzdy, pneumatiky... to vše je k mání v několika verzích, od obyčejných až po závodní. Nákupy závisí čistě na úvaze hráče a na výši jeho konta. Naproti tomu za opravy poškozeného vozu se znovu neplatí vůbec nic a neviditelná parta mechaniků pracuje bleskurychle. Asi je to jediná možnost, jelikož platba za opravy by brzo vedla k bankrotu. Škody jsou vážně značné. Možná by ale do budoucna stálo za úvahu, zavést alespoň nějaká omezení. Těžce poničený vůz by například mohl být k dispozici až pro příští závod a neopatrný řidič by musel použít záložní slabší vozítko.

Fyzika podřízená zábavě
Pamatujete na volbu profilu v prvním díle a výběr normálního nebo profesionálního "handling" modelu? Taková možnost ve dvojce chybí a jízdní model zaparkoval na zlatém středu. Kdo byl zvyklý hrát s nastavením profesional (můj případ), brzy zpozoruje o chlup arkádovější chování. Už dříve měli neviditelní pomocníci snahu napomáhat řidiči při ovládnutí smyku, jindy zase obešli gravitaci a vůz jedoucí po dvou kolech zachránili od převrácení. Ve druhém FlatOutu jsou tedy tyhle akce mnohem okatější. Ale není to žádná tragédie, nekazí to zážitek z hraní a rozhodně to není na email autorům, s důraznou žádostí o nápravu.

Těžko říct, proč tu jsou tyhle ústupky. Možná za to může větší obtížnost finálních závodů v původní hře, možná jsou důvodem nová rychlejší auta. Od těch lze čekat lepší ovladatelnost – mají přece modernější podvozky a oproti dřívějšku lepší pohon (přední náprava nebo 4x4). Tak jako tak, FlatOut nebyl nikdy vyloženě simulátor a vše bylo podřízeno hratelnosti.



To se týká i katapultáže řidiče skrz přední sklo, při četných nárazech. Ozývaly se hlasy, že je možná až příliš častá a kazí závodění. Bugbear na to tehdy zareagoval a s prvním patchem namontoval do všech aut bezpečnostní pásy. Dvojka je znovu bez pásů, nicméně mistři volantu opouští svá pracoviště jen ve výjimečných případech. Znovu za tím stojí lepší a silnější vozy (prorazí toho víc) nebo je v Americe všechno jen o něco fórovější. Teď mám na mysli hlavně telegrafní sloupy a lampy veřejného osvětlení - auta z FlatOut 2 s nimi nemají problém a přerazí je jako nic. Super odolné zůstaly opět jen stavby z cihel a betonu, případně mohutné ocelové konstrukce a svodidla.

Realističtější poškození
Vylepšení se dočkal také reset aneb navracení vozu na trať po havárii. Jednička působila často zmateně, když si nepamatovala, kudy už hráč projel a nasadila ho zpět o pěkný kus vzadu. Tyhle peripetie jsou už opravdu minulostí, nová hra si dává větší pozor a po resetu se nejčastěji ocitnete v místech, kde auto sjelo ze silnice. O pár desítek metrů zpátky jste vrženi jen v případech, kdy se bere ohled na design tratě. Respawn před stodolou, kousek před mostem... zkrátka všude tam, kde je zapotřebí rozjezd.

Jestli někde viditelně přituhlo, je to model poškození. Vyrobit z aut dokonalé vraky nedá pravda moc práce, jelikož všechny díly vozu se opět rády a poměrně realisticky deformují. Při neustálých nárazech znovu dochází k postupnému odtrhávání a odpadávání všeho, co není pevně přivařeno či přišroubováno na několika místech. Nárazníky, dveře, výfuky, přední kapota, blatníky... to vše na vozech s vysypanými skly v cíli povětšinou chybí. Auta jsou díky modernějšímu pojetí možná masivnější, na druhou stranu běsnění, jenž se odehrává na obrazovce, je několikanásobně intenzivnější.

Původní FlatOut disponoval nezničitelným podvozkem a závoďáky zůstávaly pojízdné až do cíle. S tím je ale definitivní konec. Druhý díl v tomhle ohledu zpřísněl a nově rozeznává i poškození závěsů kol. Zcela zdemolovaný vůz s hořícím motorem proto zdaleka není poslední fází. Nejednou se mi podařilo utrhnout závěs kola v nejméně vhodnou dobu a poslední okruh jsem tak dokončoval s modifikací "na tříkolku". Může ale být i hůř, jelikož auta nejsou nezničitelná a mají jakousi stupnici odolnosti, respektive životnosti. Když to přeženete, budete svědky absolutního konce a teatrálního výbuchu vozu – s hodnocením "nedojel" ve výsledkové listině.



Výteční soupeři
Dobrou zprávou je, že hra měří všem stejně. Ve zničitelných autech jezdí také soupeři a zvlášť ke konci hry jsem zažil pár závodů, kde z osmi vozů na startu viděly cíl jen tři nejšťastnější. V návaznosti na propracovanější kariéru nejsou oponenti jen anonymními panáky za volantem. Připravte se na sedm borců s autentickým jezdeckým stylem. Někdo si spíš hledí svého a uhání vstříc cílové pásce, zatímco jeho kolega sestřelí vše, co může, a na umístění v podstatě kašle. Chvílemi se mi dokonce zdálo, že počítačem ovládaní jezdci mají cosi jako paměť. Ruku do ohně za to nedám, ale mnohdy na mne začal zběsile dorážet protivník, kterého jsem kolo před tím prohodil výlohou obchodu s nábytkem a zařídil mu krátkodobý parking vedle svodidel. Podobných legrácek se nenadějete zrovna v každém závodě, nicméně tento jev se vyskytoval až příliš často, aby šlo o dílo náhody.

O umělé inteligenci se dá mluvit jen v dobrém. Už v prvním FlatOutu s ní absolutně nebyl problém a zvlášť v Gold třídě byl počítač víc než schopným rivalem. Druhý díl nabízí vyladěnou obtížnost a velmi vyrovnaná klání. Tentokrát tu zdá se není funkce catch-up (nebo je možná méně viditelná?) a předvedete-li sérii chyb, se stupni vítězů se můžete rozloučit. Ostatní totiž jezdí chytře a poradí si i v zapeklitých situacích. Občas umí vyrobit pěknou botu a skončí mezi stromy v lese, přesto jejich počínání působí dojmem, jakoby opravdu trať viděli a chápali, co se zrovna děje. Bez obtíží využívají zkratky a různé alternativní cesty (těch je na okruzích víc než dost) a počínají si velice mazaně. V jiných hrách bývá těžké dotáhnout se na bezchybnou dvojici na čele závodu, tady stačí jen počkat, až se něco semele. Vozy řízené AI soupeří i mezi sebou (vyhrát chtějí všichni) a ze vzájemných strkanic pak profituje ten třetí vzadu.

Speciální závody a destrukční derby
Kromě tradičních tratí jsou ve hře opět i speciální okruhy. Ovál, osmička, dvojitá osmička nebo třeba závod kolem pylonů. Některé známe už z minula, některé jsou zcela nové. Jejich úděl je však jasný – držet auta pohromadě, v těsných soubojích a zajistit, aby se co nejvíce potkávala. Ať už na křižovatkách nebo v protisměru. Vše samozřejmě ve jménu demolic. Pravé "destruction derby" se ale odehrává až v kruhových arénách. Tahle Super Bowl kolbiště vážně připomínají obří betonové mísy. Osmička aut se v nich pohybuje více-méně podle uvážení, s jediným cílem – zasáhnout vůz soupeře. Kdo zůstane poslední pojízdný (lépe řečeno nasbírá nejvíce bodů) je vítězem.

Známou trojici arén s povrchem asfalt, šterk, písek, letos doplňuje trio zcela nové a setsakramentsky ďábelské. No považte, destrukční derby se nyní jezdí i na parkovišti před nákupním centrem. Objekty jako zábradlí, pouliční lampy či krytá stání pro nákupní vozíky tu zjevně nikomu nepřekážejí. Není divu, když je rozjezdíte, získáte nitro pro ještě lepší demolice.

Souboj číslo dvě je možná ještě šílenější, odehrává se totiž v jenom z pater rozestavěného mrakodrapu. Všude se válí spousta stavebního materiálu, konstrukce připravené k betonáži a mezi tím osm šílených aut. Může snad být něco bláznivějšího? Ano, může! Poslední aréna je pustý betonový plac, obehnaný ohradou. Nikdo nesmí dovnitř, ani ven. Nuda? Kdepak, na prostředku stojí opuštěná benzínová pumpa. Kdo bude mít štěstí a nespadne na něj chatrná střecha, jistě trefí jeden ze stojanů. Nastane výbuch? Pravděpodobně ano, podzemní nádrže jsou stále plné! ;)

Rag-doll olympiáda
Sportovní disciplíny, při kterých řidič plnil funkci skokana, šipky či bowlingové koule si získaly značnou popularitu už minule. Na první pohled bonusová blbůstka na rozptýlení by podle mého názoru měla šanci na úspěch i jako samostatná hra. Tak moc zábavné a návykové to bylo, jistě i díky rag-doll technologii. Ve dvojce proto "olympijský stadion" rozhodně nemůže chybět. Tvůrci znovu nezklamali a vymysleli několik nových sportů, které lze s autem provádět. A zároveň zapracovali i na fair-play faktoru, jelikož se účastní pouze speciální auta – tuning a vylepšení u těch obyčejných zkreslovaly výsledky. Tyhle speciály jsou někdy hodně futuristické a leckomu připomenou DeLorean z filmové série Zpátky do budoucnosti, případně Batmobil. Asi za to mohou ty tryskové motory, obstarávající pohyb. Inu chce to vyšší výkon.



Počet sportů vzrostl dvojnásobně, na rovný tucet. K těm, co zůstaly, patří kuželky a šipky, ale díky pozměněným pravidlům bych o nich nemluvil jako o starých-známých. Fungují na trochu jiném základě a jinak se hodnotí. To je vůbec společný jmenovatel všech sportů – někde se hraje na série a výsledky se sčítají, jindy se bere jen nejlepší výkon. Například místo skoku do dálky jsou tu skoky na lyžích. Rozjedete auto z můstku, následuje odraz a vystřelení řidiče vstříc doskočišti. Zrovna tady se výsledek obou kol sčítá. Oblíbený skok do výšky prodělal modifikaci a přeměnil se na skok do sítě. Komu se panďulák zachytí výše, vyhrál. Počítá se jen nejvyšší hodnota.

Nebohý řidič je dále nucen např. proskakovat hořícími kruhy či poskakovat po vodní hladině, jelikož se s ním hází žabky (viz video ;) Karbanící předpokládám uvítají poker, při srážení karet se dokonce mohou snažit o postupku! Dále tu máme basketball (střílí se na koš), baseball (kdo odpálí nebohého šoféra nejdál?) a dvakrát fotbal. V prvním případě se kopou ehmm přímé kopy a míč (ano, je to opět náš řidič) musí na cestě do branky překonat nejen clonící zeď z obránců, ale také obřího mechanického brankáře na kolejích.

Bránících hráčů na kolejnicích si užijete také u amerického fotbalu. Několik jich vykličkujete (ještě za volantem auta) a následným výkopem řidiče z vozu se snažíte vstřelit gól. U všech disciplín lze mimochodem panáka v letu trochu řídit. Za pomoci ovladače dokáže mávat rukama a nohama, čímž lehce koriguje svůj let, dokonce sebou může jakoby škubnout a vylepšit tak trajektorii letu ;)

Zpracování
Grafika byla vylepšena o nové efekty a pochválit musím hlavně nasvícení všech tratí. Sluníčko prosvítající mezi stromy vypadá kouzelně, zajímavé jsou i pozdní závody skoro za tmy – čas se plynule mění. Uvítal jsem rovněž vyšší počet kamer, kromě dvou externích a pohledu z nárazníku je tu nový záběr z přední kapoty a málem i z kokpitu. Volant a palubní deska sice vidět není, kamera umístěná za předním sklem nicméně vtáhne hráče do děje.


další obrázky z této hry najdete v naší sekci screenshotů

Díky sesterským verzím pro konzole stávající generace (PS2 a Xbox) možná není vizuální podoba hry vyloženě omračující. Dnešní grafické karty by zvládly i větší orgie. Na druhou stranu, grafika byla notně zoptimalizována a plynulý běh s vysokým framerate vykouzlíte i na průměrných sestavách (jako s mou GeForce4Ti). Komu šlapal původní FlatOut, může být naprosto v klidu. Dvojka vypadá lépe, přesto nemá o moc vyšší nároky. Bugbear prostě dokázal z enginu (jehož základy pamatují ještě Rally Trophy) vytáhnout maximum.

Zvláštní odstavec zaslouží také ozvuční. Efekty jsou řekněme v normálu, ovšem jestli něco vyčnívá, je to hudba. Soundtrack prvního FlatOutu byl vymazlený, přestože na playlistu byla jména v podstatě neznámých kapel. Druhý díl hry má už status hvězdy, disponuje proto věhlasnými interprety. Pod šílenstvím na obrazovce hrají například Megadeth, Papa Roach, Nickelback, Rob Zombie, Mötley Crüe či The Chelsea Smiles (kompletní seznam). Přestože jsem zpočátku nebyl s muzikou moc spokojený a ta z původního FlatOutu se mi zdála lepší (rychlejší skladby, syrovější zvuk) nakonec se mi soundtrack z dvojky dostal pod kůži ;)

Má vůbec nějaké zápory?
Uplynulých deset dnů jsem se usilovně snažil najít něco nepovedeného, nějakou chybu nebo nedodělek. To víte, recenze musí být objektivní a vyvážená. Jenže ouha, FlatOut 2 je snad dokonalý. Vedle pravděpodobné přítomnosti ochrany StarForce (v naší verzi pro recenzi ale nebyla) by se našlo pár drobností, co mi vadí, avšak jde o zcela nepodstatné maličkosti. V poznámkách mám třeba noticku – zrušit odpočet. Při rag-doll olympiádě se znovu musí čekat na startérovo 3-2-1. Prkotina. U bowlingu občas zazlobí fyzika a některé kuželky (ač se potácejí jak parta opilců po zavírací době) přesto zůstanou stát. A nakonec spíše přání než kritika - chtěl bych vychytanější replay s možností přetáčení obrazu, volbou kamer a s uložením. Úroveň češtiny zatím nemůžeme zhodnotit vzhledem k momentálnímu beta stavu překladu, ale představu o stylu lokalizace si můžete udělat z obrázků. Jinak jsem nadmíru spokojen a při ceně 299,- korun naprosto není co řešit. Uvidíme se za volantem.

Stáhněte si: Trailer, Videa...

Související články: Novinky, FlatOut 1 recenze a dojmy

Marek Beniač připravit stránku pro tisk
autorovi je 27 let, dříve psal pro GamePort, pracuje v IT, nejraději má hry sportovní a závodní, případně akce všeho druhu, ostatní žánry ale též vyloženě nezavrhuje přidat komentář do diskuse
počet komentářů: 219


VERDIKT:
FlatOut je zpátky a v perfektní kondici! Dvojka sice málokdy bývá lepší než jednička, tady se to ovšem podařilo. Tvůrci vyslyšeli prosby hráčů a všechny neduhy, které kazily zážitek v jedničce, se jim podařilo eliminovat. A navrch nabízejí mnoho tratí s trochu odlišným konceptem a v městském prostředí, 2x více aut a propracovanější kariéru, která vydrží mnohem déle. Chválíme též přidání plnohodnotného multiplayeru přes internet, i destrukční derby a nové sportovní disciplíny na stadionu.



92%



Jaké hodnocení byste dali hře vy? (dosavadní průměr podle čtenářů: 89%) %

Název hry FLATOUT 2
Výrobce Bugbear
Vydavatel Empire / Codemasters / Vivendi
Distributor ČR TopCD
Datum vydání 30.6. (EU), 30.7. (ČR)
Lokalizace titulky v přípravě
Multiplayer ano
Další platformy PS2, Xbox
Linky Homepage (EN)
Homepage (CZ)
Podobné hry Závodní - seznam her z tohoto žánru na Tiscali Games

Zobrazit další články tohoto autora

Související články

Copyright © 2008-2018 Hups.cz. Všechna práva vyhrazena.